Co je pozitivní posilování?
Metodika tréninku pozitivním posilováním je praktickým výsledkem vědy, konkrétně tzv. behaviorismu. Behaviorismus je směr etologie (vědy o chování zvířat), který se rozvinul během dvacátého století především v USA a který na spoustě experimentů zkoumal a ověřoval obecné principy toho, jak nejrůznější vzorce chování vznikají či zanikají v závislosti na tom, zda byly pro živočicha přínosem, či ne.
Behaviorismus v podstatě stojí na jednoduchém a logickém principu, že ta chování, která byla pro živočicha úspěšná, se budou s dalšími opakováními upevňovat a ta, která byla neúspěšná, se budou potlačovat. Za úspěšný výsledek chování lze považovat buď to, že se živočich zbavil něčeho nepříjemného (to je negativní posílení – negative reinforcement), nebo získal něco příjemného (pozitivní posílení – positive reinforcement). Z toho všeho nám logicky plyne, že trénujeme-li pozitivním posílením, pak podporujeme vybraná chování tím, že v souvislosti s nimi živočich získá něco příjemného.
Zjednodušeně by tedy mohl někdo říci, že trénink pozitivním posilováním rovná se trénink za odměny. To je ale přílišné zjednodušení. V první řadě, s jednoduchým dialogem PODNĚT – CHOVÁNÍ – ODMĚNA (tedy dám zvířeti povel, ono udělá chování a já mu dám odměnu) často nevystačíte. Představte si lachtana, který právě proskočil kruhem nad hladinou a má za to dostat rybu. Než si pro rybu dojde, udělá nejméně čtyři jiná chování (proskočil, ponořil se, vynořil se, přiběhnul pro odměnu) a tak není zdaleka jisto, zda bude rybu považovat za odměnu za proskočení obručí, nebo za příchod k člověku. S vysokou pravděpodobností podruhé neproskočí, ale bude se držet před trenérem, aby získal další rybu. Zkrátka odměny přicházejí obvykle pozdě a aby bylo možno zvířeti říci PRÁVĚ TEĎ JSI VYKONAL ÚSPĚŠNÉ CHOVÁNÍ, vsazuje se před odměnu signál zvaný anglicky „bridge“ (přechod, přemostění, potvrzení…existuje mnoho českých překladů). V případě lachtanů to bývá třeba píšťalka a při proskočení obručí chovatel lachtanovi zapíská, čímž mu potvrdí „právě teď to bylo správně, pojď si pro odměnu.“
Dialog, který mezi trenérem a zvířetem při pozitivním posilování probíhá, se tedy skládá ze slov PODNĚT (dává člověk) – CHOVÁNÍ (provede zvíře) - BRIDGE (vydá člověk) – ODMĚNA (dá člověk, zbaští zvíře). Bridge není jediná „podivná věcička“ v pozitivním tréninku. Slovník trenérů zvířat čítá desítky či stovky výrazů jako jsou proměnlivý rozvrh odměn, primární a sekundární reinforcer, contrafreeloading, behavior momentum, timeout, extinction burst……zkrátka není to jen tak. Zvláštností metodiky pozitivního posilování je i to, že zvíře trénované touto metodou pak udělá naučené chování pro kohokoliv, kdo je schopen správně zopakovat naučený podnět. Jak by také ne, vždyť stejně jako sportovec míří ke svému cíli a může vzít zavděk radou jakéhokoliv trenéra, tak i zvíře tu sleduje svůj cíl a tak vezme za svou každou nabídnutou šanci, které porozumí. Protože podnět, nebo chcete-li povel, je v pozitivním tréninku opravdu šancí, nikoliv povinností. A to je na téhle metodice asi nejkrásnější.
Skutečný trénink pozitivním posilováním se z laboratoří do praktického života přenesl a rozšířil především v druhé polovině dvacátého století. S pomocí propracované metodiky postavené na vědeckých základech začala fungovat vystoupení velkých mořských savců, u kterých může člověk jen těžko počítat s použitím nějaké síly či nátlaku. Tato v mnoha směrech výhodná metoda se rozšířila i do zoologických zahrad, mezi kynology, chovatele papoušků, koček, do určité míry i mezi koně a dnes se dokonce využívá i v řízení firem a motivaci zaměstnanců. Moderní trenéři zvířat dnes umějí cvičit lachtany a delfíny na otevřeném moři bez jakéhokoliv omezení, naučit zvířata dobrovolný odběr krve, nastavování těla k injekci nebo dokonce spouštění sondy do žaludku zvířete, které po celou dobu dobrovolně stojí a drží. Možností je spousta a určitě jsme ještě nevyčerpali všechny.
Behaviorismus v podstatě stojí na jednoduchém a logickém principu, že ta chování, která byla pro živočicha úspěšná, se budou s dalšími opakováními upevňovat a ta, která byla neúspěšná, se budou potlačovat. Za úspěšný výsledek chování lze považovat buď to, že se živočich zbavil něčeho nepříjemného (to je negativní posílení – negative reinforcement), nebo získal něco příjemného (pozitivní posílení – positive reinforcement). Z toho všeho nám logicky plyne, že trénujeme-li pozitivním posílením, pak podporujeme vybraná chování tím, že v souvislosti s nimi živočich získá něco příjemného.
Zjednodušeně by tedy mohl někdo říci, že trénink pozitivním posilováním rovná se trénink za odměny. To je ale přílišné zjednodušení. V první řadě, s jednoduchým dialogem PODNĚT – CHOVÁNÍ – ODMĚNA (tedy dám zvířeti povel, ono udělá chování a já mu dám odměnu) často nevystačíte. Představte si lachtana, který právě proskočil kruhem nad hladinou a má za to dostat rybu. Než si pro rybu dojde, udělá nejméně čtyři jiná chování (proskočil, ponořil se, vynořil se, přiběhnul pro odměnu) a tak není zdaleka jisto, zda bude rybu považovat za odměnu za proskočení obručí, nebo za příchod k člověku. S vysokou pravděpodobností podruhé neproskočí, ale bude se držet před trenérem, aby získal další rybu. Zkrátka odměny přicházejí obvykle pozdě a aby bylo možno zvířeti říci PRÁVĚ TEĎ JSI VYKONAL ÚSPĚŠNÉ CHOVÁNÍ, vsazuje se před odměnu signál zvaný anglicky „bridge“ (přechod, přemostění, potvrzení…existuje mnoho českých překladů). V případě lachtanů to bývá třeba píšťalka a při proskočení obručí chovatel lachtanovi zapíská, čímž mu potvrdí „právě teď to bylo správně, pojď si pro odměnu.“
Dialog, který mezi trenérem a zvířetem při pozitivním posilování probíhá, se tedy skládá ze slov PODNĚT (dává člověk) – CHOVÁNÍ (provede zvíře) - BRIDGE (vydá člověk) – ODMĚNA (dá člověk, zbaští zvíře). Bridge není jediná „podivná věcička“ v pozitivním tréninku. Slovník trenérů zvířat čítá desítky či stovky výrazů jako jsou proměnlivý rozvrh odměn, primární a sekundární reinforcer, contrafreeloading, behavior momentum, timeout, extinction burst……zkrátka není to jen tak. Zvláštností metodiky pozitivního posilování je i to, že zvíře trénované touto metodou pak udělá naučené chování pro kohokoliv, kdo je schopen správně zopakovat naučený podnět. Jak by také ne, vždyť stejně jako sportovec míří ke svému cíli a může vzít zavděk radou jakéhokoliv trenéra, tak i zvíře tu sleduje svůj cíl a tak vezme za svou každou nabídnutou šanci, které porozumí. Protože podnět, nebo chcete-li povel, je v pozitivním tréninku opravdu šancí, nikoliv povinností. A to je na téhle metodice asi nejkrásnější.
Skutečný trénink pozitivním posilováním se z laboratoří do praktického života přenesl a rozšířil především v druhé polovině dvacátého století. S pomocí propracované metodiky postavené na vědeckých základech začala fungovat vystoupení velkých mořských savců, u kterých může člověk jen těžko počítat s použitím nějaké síly či nátlaku. Tato v mnoha směrech výhodná metoda se rozšířila i do zoologických zahrad, mezi kynology, chovatele papoušků, koček, do určité míry i mezi koně a dnes se dokonce využívá i v řízení firem a motivaci zaměstnanců. Moderní trenéři zvířat dnes umějí cvičit lachtany a delfíny na otevřeném moři bez jakéhokoliv omezení, naučit zvířata dobrovolný odběr krve, nastavování těla k injekci nebo dokonce spouštění sondy do žaludku zvířete, které po celou dobu dobrovolně stojí a drží. Možností je spousta a určitě jsme ještě nevyčerpali všechny.
zpět
