„Nedávej koni pamlsky, nebo Tě převálcuje“ znívá často z úst zkušených koňáků. To je jistě pravda, tedy alespoň do stejné míry, jako „nechoď kolem silnice, přejede Tě auto!“ Jenomže, tak jako u silnice si našinec raději vyleze na chodník a tak si zajistí bezpečnost, i u koně a pamlsků stačí udělat základní bezpečnostní opatření – naučit onoho několikasetkilového koně základní pozici, tzv. „nulovou variantu“.  To je pozice, do které se zvíře postaví, když „neví, co dělat.“ Nevědět, co dál, to totiž může být v pozitivním tréninku celkem stresující záležitost. I onen sportovec z našeho přirovnání bude hodně nervózní, pokud mu pár dnů před důležitými závody řekne trenér „hele, dneska Ti radit nebudu, dělej si, co chceš a nějak to dopadne.“ Zvíře potřebuje jistotu, něco, co určitě povede k výsledku a co může udělat i když nemá žádný podnět (který, jak víme, je onou šancí).

Než byste se tedy pustili do pozitivního tréninku s odměnami s tak velkým zvířetem, jakým je kůň, naučte ho jako jeden z prvních úkonů „když nevíš, co dělat, stoupni si do určité vzdálenosti ode mě a čekej na další signály. Za tohle jsi odměňován, ne za vykrádání kapsičky.“ To je základní podmínka bezpečnosti, stejně jako chodník vedle rušné silnice.

Trénink koní s klikrem a za pamlsky může být zajímavější, než se zdá. Kůň je skutečně velmi inteligentní a má-li šanci pak i kreativní zvíře. Na praktických trénincích (hlavně ve stáji Barochov) jsme už dělali nejen praktické věci jako nástup do přepravníku, přechod přes bazének s vodou či prosté následování targetu, ale i zdánlivě psí úkony, jako přinesení kyblíčku nebo odesílání koně na povel na místo. Vidět koně, jak bez nápovědy „loví své šance“ a hraje s vámi něco jako „přihořívá, přihořívá, hoří!“ je opravdu zážitek. Ale má to své zásady a ti, kteří „skočí z chodníku do vozovky“ tu velmi rychle spláčou nad výdělkem.