Před výstavním kurzem jsem neměla s výstavami téměř žádné zkušenosti a původně jsem si ani neuměla představit, jako se dají výstavy nacvičovat někde na tréninku. Kombinaci dvou profesionálů, kdy jeden ví, co je potřeba na výstavách ukázat a na co se rozhodčí zaměřují a jak se chovají, a druhý ví, jak to naučit, se ale rychle ukázala jako velmi efektivní. Tréninky byly určeny pro nezkušené začínající vystavovatele a podle toho taky Míša vedla jednotlivé lidi k tomu, co by měli umět, tedy k základům. Takovým základům, aby bohatě stačily na první výstavy, ale aby lidé nebyli přehlceni v tu chvíli zbytečným množstvím informací a požadavky, které by pro ně byly nesplnitelné.  Musím říci, že ač nejsem žádným fanatikem pouze pozitivní motivace, tak v rámci výstav, se to ukazuje jako jediný opravdu efektivní způsob naučit psa i majitele, aby měli výstavy rádi, nebyly pro ně děsem a stresem. Za rok vystavování jsem ve svém blízkém okolí rychle zjistila, jak to, že se pes bojí na stole rozhodčího, jej může (zcela zbytečně) připravit o titul, i když je pes sebekrásnější, i jak moc v závěrečných soutěžích rozhoduje o získání těch nejvyšších  titulu právě pohodové a veselé předvedení psa, který stojí zcela přirozeně, sám. To jak mnozí znají výstavy, kdy pes je držen za hlavu a za ocas vystavovatelem a nemůže se ani pohnout, je dnes dávno překonáno a je to zcela zbytečné. Výstavám jsme nikdy nefandila, ale díky těmto kurzům jsme přišla na to, že pro nás mohou být radostí a že, díky pokračování tréninku stejnou cestou, můžeme dosáhnout i na ty nejvyšší tituly.

Věcné poznámky:

Přístup vás obou super. Přátelský, přímočarý, působili jste dost sehraně. 

Pro tenhle model mi přišlo naprosto fajn, že se řešily věci jednotlivců, další úrovní by mohlo být nacvičování chůze/běhu v kruhu mezi ostatními psy a fenami.

Já pokračovala ve výcviku stejnou metodou (odklikávání a odměňování správného chování) a výsledkem je, že pes stojí sám na stole i když ho prohlíží rozhodčí a nemusím ho držet, pes stojí sám v kruhu s vodítkem na volno v postoji, aniž bych na něj musela šahat a v pohybu se předvádí vesele.

Trochu únavné bylo čekání na těch hodinách, kde polovina lidi nic nedělala, lidi se pak rozpovídají a nic není slyšet, takže je otázkou, zda ty hodiny nerozdělit (jedna skupina má jeden týden úplně volno, a nebo je dobrovolnými posluchači) a další týden naopak.

Do absolvování kurzu mne ani nenapadlo, že je možné mít z výstav radost a psa naučit něčemu zdánlivě tak nezábavnému po dobrém a bez držení. Děsně mi pomohly prvotní rady od Míši, kde by se měl handler se psem zastavit (v jaké vzdálenosti od rozhodčího a proč), i praktické nacvičování prohlížení psa na stole (samotnou mne do té doby nenapadlo, že by se pes mohl bát nebo po někom skákat).

Uvítala bych tam navíc asi informaci, že v postoji se dá předvést pes několika způsoby - handler jej drží (nepovažuji za ideální), handler u něj stojí tak, aby nezasahoval do zorného pole rozhodčího (tj. cca aspoň půl metru od psa), nebo třeba u malých plemen, že handler jen sedí u psa, ale opět svým tělem nepřekáží za psem (to třeba často používám v závěrečkách, abych mezi ostatními vystavovateli netrčela stojící, když ostatní sedí a drží psa, sednu si kousek od něj a jen mu nastavím dva prsty, aby si  ně opřel bradu a byli jsme v kontaktu (viz foto). Téměř v každém posudku má poznámku o skvělém předvedení psa, a myslím, že se to na hodnocení hodně projevuje.

V průběhu roku dál trénujeme přípravu na výstavy pozitivkou (pod vedením zkušené handlerky Lízy Švejdové) a  za ten rok jsme se zúčastnili 10 výstav ve třídě juniorů a z těch 10 výstav vždy vyhrál svou třídu, 9x získal titul Best of Junior (tj. nejlepší mladý pes plemene), na kontě má tituly jako Junior šampion ČR i Slovenska, Grand Prix Slovakia Junior Winner, SK Derby Winner, vyhrál celou skupinu 9 na Intercanisu a i Best of Day ze všech plemen toho dne, A i v konkurenci dospělých psů se stal 2. nejlepším pudlem speciální výstavy (z 80 psů).