JAK VELKÉ ZÁZEMÍ A JAKOU PÉČI MAJÍ NAŠE ZVÍŘATA, která potkáte na KOZOLAMOKEMPECH?

Stádečko koz holandských a jejich kříženců (v počtu měnícím se mezi 5 až 7) chováme společně s dvěma samci lamy alpaky na chovatelském zázemí, jehož celkovou plochu 2096 m² si pronajímáme od obce Senohraby. Prostor, kam má stádo trvalý přístup, má asi 1500 m² a na dalších cca 500 m², kde sejeme necháváme dorůstat trávu pro pastvu, jsou zvířata vypouštěna k pastvě při pravidelné denní péči. Trvale obývaná plocha se dělí na tři sektory, kam mají zvířata trvale otevřeno. Dva menší sektory jsou ve svahu v přední části viditelné od vstupu (v jednom z nich zvířata uvidíte nejčastěji, protože zde je i seno pod stříškou), výrazně větší a rovnější prostor je v horní části za stájí (viz fotky, nafoceno na konci března 2026). Součástí zázemí je i všem přístupná a dělitelná krytá stáj, plachtový přístřešek a je tu liščí voliéra (29 m²). Vodu máme venku i ve stáji, v zimě napojené na elektřinu proti zamrznutí. Zvířata s námi vycházejí i na procházky a pastvu i mimo tyto prostory, zvláště při pravidelném chovatelském kroužku.

O naše kozy a lamy se podle potřeby starají tři veterináři - MVDr. Jana Blažková, MVDr. František Heřmánek a ve speciálních případech + podzimních a jarních prevencích pro naše alpaky využíváme specialistu MVDr. Ondřeje Krajíčka, se kterým řešíme jednou ročně i stříhání. Zdravotní stav našich alpak můžeme mnoho let dozadu doložit zprávami z podzimních a jarních vyšetření posledního jmenovaného veterináře.

Pokud jde o věk samců alpak, hnědě zbarvený Bebe se narodil v roce 2018, zatímco věk bíle zbarveného Žužu je nejistý. Podle zubů a dalších známek stáří byl však už před lety při kontrole konstatován datum narození někdy kolem roku 2010, takže je to starší pán a podle toho spolu fungujeme.

Pozemek každým rokem navštěvuje inspekce KVS při kontrole liščí voliéry a při konzultaci našich podmínek chovu alpak a koz nebyly vzneseny ze strany KVS při této osobní návštěvě námitky. Na programy s našimi zvířaty vyslali své zaměstnance na náš pozemek i významné organizace zabývající se wellfare zvířat. Vznikla tu diplomová práce ČZU, své zaměstnance na školení vyslala Zoo Zlín či Zoo Bojnice či několik záchranných stanic pod ČSOP a se všemi nadále spolupracujeme.

I proto nemáme o kvalitu našeho zázemí a zdraví našich zvířat strach a rádi vám je při akcích ukážeme.

Proč na některých videích vidíte naše alpaky s OBOJKEM A NE S OHLÁVKOU?

Obojek při manipulaci trénovaných lam a alpak jsem uviděl poprvé na konferenci Animal Behavior Management Alliance v Kalifornii v roce 2012, kde byl prezentován jako normální legitimní pomůcka pro vodění NAVYKLÝCH A TRÉNOVANÝCH zvířat v rámci veřejných programů. Někde se dokonce alpaky vodí i na celotělovém postroji. Chci ale upozornit, že OBOJKY ROZHODNĚ NEDOPORUČUJI JAKO JEDNODUŠŠÍ VERZI PRO VYCHÁZKU S ALPAKOU DO CIZÍHO PROSTŘEDÍ A PŘEDEVŠÍM NE PRO ALPAKU, KTERÁ SI NEPROŠLA POSTUPNÝM TRÉNINKEM, jako naši samci. Nám jsou ale u našich trénovaných samců praktickou pomůckou na zázemí a hlavně na kozolamokempech z důvodů, které uvádím níže.

Jak jsme trénovali: Oba naši samci se nejprve v kontrolovaném prostředí v zázemí naučili reagovat citlivě na tlak a tah v souvislosti s odměnou a tehdy to pro nás bylo praktičtější z mnoha důvodů dělat skutečně s obojkem (viz dále). Prošli si v kontrolovaném prostředí bez náhlých překvapení a v mnoha tréninkových lekcích procesem, který najdete i s vysvětlením na tomto videu https://youtu.be/DxV2H3qGZq8?si=M1hzOSK9O76AX3lI Ve chvíli, kdy zvládli reakci na tlak tímto způsobem, doučili jsme i ohlávku pro bezpečné vycházky v cizím prostoru.

Mé zkušenosti z obou způsobů:

Ohlávka - výhodou je, že zvíře nemá při zatažení takovou sílu a snadněji ho udrží i slabší člověk. Při leknutí a odskočení nedojde k prudkému nárazu. Nevýhodou je, že se nepřivyknutému zvířeti hůře nasazuje, zvíře si na ní při našem způsobu práce pomaleji zvyká a znám případy, kdy se alpaka při tahu nazpátek z ohlávky vyvlékla. Složitější manévry, které na zázemí cvičíme při kozolamokempech (třeba vícenásobné otočky trénované přes vodítko), se na ohlávce nedají udělat a hůř v tu chvíli určuje zvířeti směr. 

Obojek - výhodou je, že se dá nasadit a sundat rychleji, zvíře si na něj rychleji zvykne, při cvičeních na zázemí s ním dokážeme víc prvků a nedá se vyvléknout. Nevýhodou je určitě to, že zvíře má na něm větší sílu, takže ve skutečné krizi vyplašenou alpaku dítě neudrží. Při odskočení z leknutí může dojít k prudšímu nárazu na krk a podle některých chovatelů ke zranění (což mi žádný veterinář včetně specialisty při dotazu nepotvrdil, ale nevylučuji to).

Naše současná strategie je tedy ta, že pokud PRACUJEME NA ZÁZEMÍ V KONTROLOVANÉM PROSTŘEDÍ, POUŽÍVÁME OBOJEK. POKUD JDEME VEN (ZVLÁŠTĚ POKUD VEDOU ALPAKU DĚTI), NASAZUJEME OHLÁVKU A ZA NI VEDEME, ALE OBOJEK NECHÁVÁME NASAZENÝ JAKO POJISTKU PRO PŘÍPAD, ŽE BY HROZILO VYVLÉKNUTÍ (viz. foto). OBA ZPŮSOBY JSME ALE TRÉNOVALI NA ZÁZEMÍ A OSOBNĚ POVAŽUJI ZA NEBEZPEČNÉ VYRAZIT DO TERÉNU BEZ PŘEDCHOZÍHO TRÉNINKU OVLADATELNOSTI V BEZPEČNÉM ZÁZEMÍ PŘI KTERÉMKOLIV ZPŮSOBU VČETNĚ OHLÁVKY.
Po návratu na zázemí sundáváme všechno a Z BEZPEČNOSTNÍCH DŮVODŮ NENECHÁVÁME NAŠE ALPAKY BEZ DOZORU S OHLÁVKOU ANI OBOJKEM. Na starších videích a fotografiích nás ještě můžete vidět na vycházce s obojky (měli jsme hodně nacvičeno a díky tomu to zvládáme i na nich), ale tuto praxi už dnes neudržujeme, ABYCHOM NEEVOKOVALI V MAJITELÍCH ALPAK NASAZOVÁNÍ OBOJKŮ BEZ PŘEDCHOZÍHO TRÉNINKU.